Nebeské království stojí tolik, co máme

Publikováno: 13. 9. 2019

Z homile Mons. Martina Davida, pomocného biskupa ostravsko-opavského při mši sv. o svátku Matky Terezy 5.9.2019 v 17:00 hodin v přívozském kostele. Fotky.

Drahé Sestry Matky Terezy, spolubratři v kněžské službě, drazí bratři a sestry v Kristu.

Blahoslavenství, to je název toho evangelijního úryvku, který právě dozněl a který asi dobře známe nebo jsme ho možná už mnozí nebo většina z nás slyšeli, a ta blahoslavenství, kterých je osm, ukazují, jakoby kreslí jasnou cestu do Božího království. Zatímco všude kolem nás ve světě neustále pozorujeme jakýsi boj o moc a o pozice mocenské, ve kterém se tu světoví politici nebo třeba i obyčejní lidé předhánějí v tom, kdo je silnější, kdo má víc, kdo více dokáže, kdo má větší slovo a tak dále a tak dále, tak nic z toho neplatí Božím království, o kterém hovoří Ježíš a do kterého nás ta blahoslavenství vedou, nic z toho v tomto nebeském království neplatí. Neumožňuje ho získat nějakými silnými slovy, siláckými výroky, není možné ho získat silou vojska, není možné ho koupit za malé, větší či obrovské množství peněz, ale je do něho možné vstoupit jedině cestou blahoslavenství.

Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království. Tak začíná ten biblický text a co je zvláštní, prolíná se v něm takovým pozoruhodným způsobem přítomnost s budoucností. Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království, ale potom ostatní blahoslavenství, zase až na to poslední, jsou v čase budoucím. Blahoslavení milosrdní, neboť oni dojdou milosrdenství – někdy v budoucnosti. A tak nám Ježíš ukazuje, že když usilujeme o to jít tou cestou blahoslavenství, tak už do toho nebeského království vlastně vstupujeme teď v přítomnosti, když žijeme v tomto světě, který zdaleka ještě Božím královstvím není, který je plný bolesti, utrpení a věcí, které v Božím království, v té plnosti Božího království, určitě nebudou.

Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království. Chudoba, o které tady Ježíš hovoří, to je schopnost zříct se něčeho, co mám. Nelpět na ničem, být od toho svobodný. To je chudoba v duchu a to je důležitý předpoklad lásky. Zříct se něčeho, co mám, ve prospěch druhého. A my dobře víme, že touto cestou Kristových blahoslavenství, touto cestou chudoby v duchu šla určitě sv. Matka Tereza, protože to byla, můžeme říci, sloužící láska. Nejdříve ona sama, ale potom i spolu se svými sestrami. Já už jsem na začátku připomněl, že je to letos přesně dvacet roků od chvíle, kdy byl zahájen proces blahoslavení, ten beatifikační proces Matky Terezy, ale těch kulatých výročí spojených s Matkou Terezou a s jejím životem je ještě několik dalších. Letos je to přesně 70 let od chvíle, kdy v roce 1949 Matka Tereza přijímá první spolusestru a začíná se tvořit komunita, začínají se tvořit zárodky kongregace Misionářek lásky. Je to přesně 90 let letos od chvíle, kdy Matka Tereza jako devatenáctiletá poprvé přijíždí do Kalkaty. V té době ještě jako řeholní setra naší Paní loretánské. A je to přesně 40 let, co byla Matka Tereza v roce 1979 oceněna Nobelovou cenou za mír. Dobře víme, že ale Matce Tereze nešlo o nějaká ocenění, medaile, pocty a slávu, že to nejsou ty ceniny Božího království, to ona velice dobře věděla. Šlo jí o jedno jediné, o solidaritu s těmi nejchudšími, a sama byla vždycky připravena se zříct ve prospěch těch nejchudších, pro které žila, zříct se čehokoli. A tak je možné říci, že tou svojí chudobou zpřítomňovala kousek nebeského království těm lidem, se kterými se setkávala. Ať to byli ti lidé nejchudší a nebo ať to byli ti lidé mocní, politici, státníci, představitelé veřejného života, podnikatelé, lidé bohatí, pro ně byla zpřítomněním Kristovy lásky, Kristova evangelia. A ona sama kdysi řekla, že Ježíš miluje dnes svět tak, že dává tebe a mě, abychom ten svět a ty lidi milovali Ježíšovou láskou. Abychom v tomto světě byli jeho, tedy Ježíšovým, soucitem.

Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království. V úterý tohoto týdne jsme slavili památku svatého Řehoře Velikého, ten žil o mnoho a mnoho staletí dříve než Matka Tereza, na přelomu 6. a 7. století n. l., ale v jednom ze svých kázání sv. Řehoř Veliký také hovoří o nebeském království. A říká, že nebeské království nemá nějakou cenovku, není řečeno, kolik stojí, není možné si ho koupit. Nebeské království stojí tolik, co máme. Celníka Zachea stálo polovinu toho, co vlastnil, protože tu druhou polovinu nakradl, tak tu potom vrátil a čtyřnásobně nahradil. Pro apoštoly Petra a Ondřeje stálo nebeské království jejich loďku a sítě, které museli opustit, pro vdovu v jeruzalémském království stálo nebeské království dvě mince, které vhodila do chrámové pokladnice, pro někoho jiného stálo nebeské království třeba jenom pohár studené vody, který podal člověku chudému a potřebnému. Nebeské království nás stojí to, co máme. Matka Tereza z toho, co měla, dokázala rozdávat, a tak denně vstupovat do nebeského království, které je otevřené dnes i pro nás pro všechny. Amen.

z homilie Mons. Martina Davida, pomocného biskupa ostravsko-opavského

Dorazili jsme „domů“

Publikováno: 7. 9. 2019

Tento rok jsme vyrazili na pěší pouť z Přívozu do Čenstochové už podeváté. Termín pouti byl 22. -27. července. Fotky.

Letos jsem šla poprvé. Moc se mi líbilo, i když mě bolely nohy. Určitě doporučuji. Bylo veselo a byli tam moc milí lidé.

Sofi

Na pouti do Čenstochové jsem byla podruhé. Byla to možnost modlit se, rozjímat, zúčastnit se každý den mše svaté s přijetím Eucharistie a naslouchat Božímu slovu, ale také se setkat s lidmi (a to jak v naší skupině poutníků, tak i těmi, které jsme cestou potkávali a kteří nám nabídli pohostinnost).

A i když někdy něco cestou v mezilidských vztazích zaskřípalo, v okamžiku, kdy jsme dorazili do cíle a poklekli před milostiplným obrazem Matky Boží, vše šlo stranou. Dorazili jsme „domů“ - do náruče naší dobré Matky.

V sobotu jsme měli dokonce možnost v kapli před tímto obrazem zpívat Te Deum. Byl to krásný okamžik plný jasu a štěstí.

Děkuji všem, kteří mi umožnili putovat na toto milostiplné místo a kteří se o mne cestou starali.

Anička

Svědectví z tábora u sester Matky Terezy

Publikováno: 1. 9. 2019

S druhým turnusem tábora u sester Misionářek Lásky pomáhali bohoslovi ze Slovenska: David, Marek, Peter a Stano (byl i na loňském táboře), dále Jarka, Kája a Verča. Fotky.

V jednej známej slovenskej táborovej piesni sa spieva: Ideme my z výletu, výletu; nezmokli sme a sme tu a sme tu...“ A takto nejako som si to spieval i ja vo svojom srdci, keď som sa vracal naspäť na Slovensko. Boh nás síce ušetril od dažďa, ktorý by nám chcel prekaziť naše táborové aktivity s deťmi, no bol nesmierne bohatý na dážď milostí, ktorými sa dotýkal môjho srdca. Preto patrí veľká vďaka predovšetkým Bohu a Panne Márii.

Čo sa týka samotného tábora, atmosféra bola veľmi priateľská a veselá. Sestry aj deti boli naozaj skvelé. Skutočná radosť sa ukrývala v úplných maličkostiach, ktoré nám všetkým dokázali vytvoriť úsmev na tvári. Vtedy som si naozaj uvedomil, koľko krásy ukrýva chudoba a ako málo stačí, aby bol človek bohatý nie navonok, ale vo vnútri. Láska, trpezlivosť a predovšetkým pokora s ktorou prichádzajú sestry Matky Terezy medzi tieto deti a chudobných sa stala nielen inšpiráciou, ale dôležitým mementom v mojom živote, aby som hlbšie pochopil zmysel obety, ktorá sa v dnešnom svete úplne vytráca. Preto im za toto svedectvo nesmierne ďakujem.

Po mojom krátkom stretnutí sa s chudobou som sa domov ale nevrátil ochudobnený, ba práve naopak. Sme bohatší o nové úsmevy, o nezaplatiteľné zážitky a hlavne o mnoho našich nových malých priateľov na ktorých sa už teraz veľmi tešíme. Nech Boh žehná sestry Matky Terezy a všetkých, ktorí im akokoľvek pomáhajú.

bohoslovec Peter zo Slovenska

Setkání u grilovačky s Otcem Dominikem

Publikováno: 17. 8. 2019

Dne 30. 6. 2019 se setkaly manželství i s dětmi, které se scházejí pravidelně jako skupinka Equipes Notre-Dame (dále jen END), na farní zahradě u grilovačky i s otcem Dominikem. Otec společenství manželů duchovně doprovází po celý rok.

END je mezinárodní hnutí křesťanských manželských párů. Hnutí manželům pomáhá v plném prožívání jejich svátosti manželství. Za tímto účelem se manželé v malých společenstvích pravidelně každý měsíc setkávají spolu s knězem, aby rostli na cestě k Bohu – ke svatosti. Více na www stránkách: http://endcz.cz.

Další setkání proběhne 22. 9. 2019 v 16 hodin na farní zahradě v Ostravě-Přívoze.

Přijďte si ugrilovat něco dobrého s námi a strávit tak příjemné podzimní setkání i s otcem ve vaší farnosti. S sebou dobrou náladu, něco dobrého na gril pro sebe i na zub pro druhé.

těší se na vás společenství manželů

To our new family from Ostrava

Publikováno: 6. 8. 2019

Svědectví dobrovolniček ze Španělska, které pomáhaly s letním příměstským táborem u sester Misionářek Lásky. Text svědectví v češtině najdete v Přívozníku č. 8/2019.
Fotky.

We came here not knowing what to expect but willing to make ourselves useful in any way. However we have found ourselves recieving more than what we gave. Mother Theresa once said that peace starts with a smile and she is right, we have found a little bit of peace in everyone we have encaunter along this journey.

Everything happens for a reason and God wanted us to help the Sisters in Ostrava because we had so much to learn from them and all the children but we just did not know it yet.

Our greatest experience has been to realise that love has no language. Eventhough we did not speak the same language we have managed to make a strong bond with everyone.

We are happy to have been given this opportunity, thankfull because you made us peer like home but sad because we will miss everyone a lot, but... BEWARE this is not a goodbye. This is a see you later because we will come back.

Lots of love from your "španělských přátel".

Enya, Leticia, Natalia, Indi, Bere

Zraněný Pastýř

Publikováno: 18. 4. 2019

Na sobotu 13. dubna 2019 18:00 hodin si připravili farníci pod vedením o. Dominika divadelní hru Zraněný Pastýř. Repríza se chystá na Noc kostelů...
Fotky: premiéra 13. dubna 2019, ze zkoušky.

Někdo má to obrovské štěstí, že vyrůstal ve víře od narození. Někoho se Boží dlaň dotkla v pozdějším věku. Každý však, kdo zakusil niterné setkání s Pánem, musel být při hře Zraněný pastýř vděčný.

Těšila jsem se na sobotu 13. dubna 2019. V kostele se mělo odehrávat divadelní představení. Měla jsem v plánu jít; jednak jsem chtěla svou účastí podpořit herce, také jsem byla zvědavá o čem hra bude pojednávat a zajímalo mě obsazení rolí. Nečekala jsem, že se mne hra tolik dotkne...

Při pohledu na představení, které se přede mnou odehrávalo, mě napadala jedna myšlenka přes druhou: Jaké obrovské požehnání a štěstí zakoušíme, my, kteří vnímáme a cítíme Ježíše Krista, následujeme jeho volání, zveme ho do našich životů, do běžných každodenních činností. Jak zoufalý by byl život bez Boha. Ta prázdnota a žal nad hříchy, které se ve hře promitaly..to mě dojalo... A pak Bůh samotný! Ve své nekonečné lásce, i na tu poslední zatoulanou ovečku čekal.. Našel ji a ona přijala pozvání do jeho otcovského stáda. Jak veliký je Bůh; milující, trpělivý, odpouštějící.

Všem veliké díky za zamyšlení, které nám přinesli. Za čas, který věnovali přípravě hry.

Je krásné, když to ve farnosti žije. A tady, v Přívoze, dýchá opravdu krásná atmosféra.

Bohu Díky za vás!

Veronika