Římskokatolická farnost Ostrava-Přívoz

V co věříme

Věříme v to, že krásné, rozmanité a dokonale se doplňující stvoření je dílem někoho, kdo měl na mysli právě tuto krásu, dokonalost a užitek z ní; někoho, kdo s láskou a dobrotou osobně tvořil vše co existuje k vztahu s ním samým.

Věříme, že ten někdo je živá osobnost, tak jako stvořil nás živé osobnosti. Věříme, že je možné s ním komunikovat, protože právě k tomu nás stvořil - abychom s ním měli vztah. A i když si člověk navzdory tomu všemu vybral zlo, nenechal nás napospas důsledku toho rozhodnutí a přišel v těle jako člověk, aby sám na sebe nechal dopadnout všechnu tíhu zla. Každý, kdo jej takto přijme, pak obdrží nový život, protože on nechce, aby kdokoliv zahynul.

Věříme, že pro tuto jeho lásku s ním můžeme navázat vztah nehledě na naši dokonalost či nedokonalost; on nás vždy přijme, přijdeme-li s opravdovým srdcem. A každému, kdo to udělá, dá dar v podobě své přítomnosti v něm, která člověka vede k lepším věcem, dobru, kráse, pokoji a lásce.

Věříme v Boha Otce, Syna Ježíše Krista a Ducha svatého.

Historie

Dějiny Přívozu jsou spjaty s dějinami Ostravy. První písemnou zmínku nacházíme v roce 1267 v závěti olomouckého biskupa Bruna ze Schauenburku. Vesnička Přívoz byla přifařena ke kostelu sv. Václava. Touha přívozských občanů po samostatné farnosti a povýšení na statut města ve 2. polovině 19. století je vedla k přistoupení na podmínku vlády postavit samostatný farní kostel.

Dne 3. dubna 1890 byly schváleny stanovy spolku pro stavbu kostela Panny Marie. Projekt vypracoval ředitel průmyslové státní školy ve Vídni, Camillo Sitte, který navrhl nejen kostel, ale vypracoval územní plán pro celý Přívoz, který je dodnes oceňován i UNESCEM. Kostel měl být jubilejním a měl být hotov do roku 1898, na památku padesátiletého panování tehdejšího císaře Františka Josefa I. Skutečné dokončení se však o rok protáhlo.

Kostel byl posvěcen na svátek Nanebevzetí Panny Marie 15. srpna 1899 olomouckým arcibiskupem Dr. Theodorem Kohnem. Svěcení se zúčastnil i arcivévoda Evžen jako zástupce císaře Františka Josefa I.

Kostel je postaven ve slohu novogoticko-románském. Půdorys kostela je tvořen křížovou lodí, do níž je vepsána oválně protáhlá rotunda, jež je sklenutá klenbou s velkým rozpětím dle Monierova systému. Původně měl mít chrám kopuli nad křížovou lodí, ale z různých hlavně finančních důvodů z toho sešlo. Délka kostela je 36.43 metrů, šířka 27 metrů.

Po stranách průčelí kostela ční štíhlé gotické věže vysoké 67 metrů. Průčelí kostela je tvořeno pavlánem, jakoby baldachýnem nad hlavním portálem, který tvoří velké kruhové gotické okno a hlavní vchod. Rozeta byla před válkou opatřena obrazem Neposkvrněného srdce Panny Marie, při bombardování za druhé světové války byla zničena. Hlavním vchodem se vstoupí do chrámové předsíně. Pravá strana předsíně tvoří tzv. kapli Bolestné Panny Marie s oltářem a Pietou. Předsíň je od chrámové lodi oddělená kovanou mříží.

Nad předsíní je umístěn hudební kůr, který je nesen dvěma pilíři, rozvětvenými ve dva sloupy. Na kůru jsou umístěny varhany systému UNIT od firmy Rieger z Krnova o 28 rejstřících, dvou manuálech s mechanickou trakturou.

Okna byla původně barevná s obrazy ze života Panny Marie: vlevo korunování P. Marie s nápisem „Ave Maria, sine labe originali concepta“ a vpravo nanebevzetí P. Marie s nápisem „Grátia plena“. Okna maloval Karel Melzer z Langenavy. Tři barevné okna byla rovněž v presbytáři s malbami: Neposkvrněného početí Panny Marie - což je titulatura kostela - s nápisem „Fiat mihi secundum verbum tuum“, druhé okno sv. Josefa a třetí okno sv. Anny s nápisem „Sancta Anna, ora pro nobis“. Všechna barevná okna byla zničena při bombardování za II. světové války a nebyla již obnovena. Další menší okna jsou ve výklencích po stranách presbytáře a kůru.

Ve věžích jsou zavěšeny celkem tři zvony: ve východní věži největší zvon s nápisem „Ave Maria“ o průměru 137 cm a hmotnosti 1350 kilogramů, v západní věži prostřední zvon s nápisem Cyrill et Methodius o průměru 117 cm a hmotnosti 850 kg a malý zvon o průměru 97 cm a hmotnosti 475 kg s nápisem Aloisius. Všechny zvony jsou ocelové a byly odlity ve Vítkovických železárnách v r. 1921, aby tak nahradily původních pět zvonů ze zvonoviny, jež byly zrekvírovány pro válečné účely.

Hlavní oltář, privilegovaný, je pseudogotický, grädenský. Přední spodní část oltáře i mensa je z bílého kararského mramoru, zadní část je z pískovce. Mramorovou část oltáře, křtitelnici a oltářní mřížku z mramoru dodal Otto Wienlich, kameník v Opavě.

Retabulum je od Josefa Riffesera, stavitele oltářů v St. Ullrichu - Grädenu. Je zhotoven z měkkého dřeva. V retabulu je umístěn obraz Neposkvrněné, patronky kostela. Autorem obrazu je akademický malíř František Ženíšek. Obraz daroval světitel arcibiskup Kohn.

Po levé straně obrazu jsou velké sochy sv. Jáchyma a sv. Jana Evangelisty, vpravo sv. Josefa a sv. Anny. Těsně kolem obrazu jsou ještě dvě a dvě menší sochy: krále Davida, proroků Jeremiáše, Ezechiela a Daniela.

Svatostánek byl původně dřevěný a v roce 1926 nahrazen novým z kararského mramoru. Po obou stranách svatostánku jsou umístěny sochy adorujících andělů z kararského mramoru, dodané firmou Vávra z Ostravy. V oltáři jsou uloženy ostatky sv. Bartoloměje, Fruktuosa a Longina.

V předním levém výklenku je umístěn vedlejší oltář Božského Srdce Páně. Oltář vyhotovený v roce 1902 je pseudogotický dubový. Na oltáři je obraz Pána Ježíše zjevujícího se sv. Markétě Alacoque. Obraz malovala Marie Schöffmannová z Vídně. Po obou stranách obrazu byly sochy sv. Barbory a sv. Prokopa - patronů horníků. V roce 2006 byly však zcizeny.

V pravém předním výklenku je vedlejší oltář sv. Alžběty, provedení je obdobné jako oltář vlevo. Obraz sv. Alžběty Uherské je od vídeňského malíře Baara. Světice na obraze má podobu císařovny Alžběty. Oltář zhotovil Robert Hennel včetně dvou vedlejších oltářů: Vpravo sv. Barbory s postranními sochami sv. Jana Vianneye a sv. Judy Tadeáše, vlevo oltář sv. Terezie od Dítěte Ježíše.

Kazatelna je dřevěná, je opatřena dřevěným přístřeškem. Na kazatelně jsou ve dřevě vyřezány latinsky citáty z Písma sv.: Mt 25, Jan 1,14, Iz 8,18, L 1,38, Mk 1,11. Kazatelnu a dvě zpovědnice dodal František Grmela, umělecký stolařský závod v Brně.

Pozdější liturgická reforma z konce šedesátých let 20. století dala přednost sloužit mši nejenom v národním jazyce, ale také čelem k lidu. K tomuto účelu byl zhotoven obětní stůl. Ten však byl nahrazen novým v roce 1999, kdy zároveň vznikla současná podoba presbytáře, obsahující také dřevné prostorné pódium a ambón.

V nedávné době prošel kostel rozsáhlou rekonstrukcí, která zahrnovala rekonstrukci fasády, vitráží, dveří.

Farnost