Seminář obnovy 2011

Když jsem přijel na seminář v Duchu sv., mé nitro bylo plné nepokoje, neuspořádanosti a nespokojenosti, ale i jakéhosi očekávání. Podíval jsem se kolem a připadal jsem si jako jeden z nejmladších účastníků. Z toho jsem usoudil, že týden bude dost dlouhá doba na to, abych to vydržel do konce. Půjčil jsem si hned v neděli večer od sestřičky rádio a šel poslouchat hokej; musím přiznat, že to bylo moje první a poslední puštění rádia v tomto týdnu. Postupně jsem zjišťoval, že můj první pohled naštěstí byl mylný. Již druhý večer jsme si hezky popovídali a svědectví Pavla bylo pro mě překvapivé, o to více radostnější, jak Bůh jedná v životě každého člověka, který mu to dovolí...

Každý den měl svůj řád: nepovinné ranní adorace, chvály, mši sv. po přednášky, osobní modlitbu a skupinky. To vše se mně líbilo. Pak přišly na řadu i mé oblíbené přímluvné modlitby: za uzdravení a za vylití Ducha sv. Jedna z věcí, kterou bych chtěl ocenit, že přednášky nás vedly k osobní modlitbě, která spočívala v četbě perikop z Písma sv., ne jako formy vzdělávání, ale především k posilování vztahu s Bohem - to jsem opravdu potřeboval.

Přál bych si, aby vděčnost Bohu, ke které mně tento týdenní seminář v Duchu sv. výrazně dopomohl, se prohlubovala a vydržela mně až do konce. Chtěl bych poděkovat všem organizátorům, především o. Bogdanovi a jeho týmu Mudr. Marii Svatošové, Magdě, Vierce a Tomáši za jejich čas a super program s Duchem svatým. Bohu díky!

Jiří Strogan

 

Jmenuji se Jana Sieberová, jsem zdravotní sestra a se svým manželem, lékařem Pavlem, v Hořicích již třetím rokem provozujeme domácí hospicovou péči. Pracovat v naší rozpadlé společnosti ve prospěch umírajících vyžaduje odvahu Jany z Arku a trpělivost lásky Matky Terezy. O semináři duchovní obnovy jsem se dozvěděla od MUDr. Marie Svatošové, mé kmotry a neváhala jsem využít tuto příležitost pro hospicové společenství, které se schází pravidelně každý týden. Společně prosíme o potřeby našich umírajících. Chybí tolik potřebná medicínská mezioborová spolupráce, praktičtí lékaři našich pacientů nepředepisují léky na bolest a záměrně jim lžou, hospicovou péči nedoporučují a nemocné se snaží umístit většinou do nemocnic, kde panují naprosto nedůstojné podmínky. Tam následně umírají za plentou, v osamocení a často i v kruté fyzické bolesti. O tom, že naše služba není finančně vůbec ohodnocena ( po všech jednáních s naším unaveným zdravotnickým systémem pracujeme bez smlouvy zdravotnických pojišťoven), se mi nechce vůbec psát. Žijeme tedy převážně z darů. Ale co mne osobně krom výše jmenovaného trápí, je spiritismus a okultismus v oblasti  Královéhradeckého kraje. Není rodina, kde by nepůsobil léčitel, reiky, astrolog a jiné nekalé okultní praktiky.

Cítila jsem se ze všech těchto okolností velice unavená. Jsem také matka dvou studentů, mám syna a dceru. Od semináře jsem očekávala upevnění své víry, která se chvěla v základech po všech těch opakovaných útocích, uzdravení kořenů svých hříchů, měla jsem touhu prožít odpuštění a cítila jsem v sobě velkou potřebu přiblížit se ještě více Ježíši. Zažít jeho lásku, ucítit jistotu, že jsem sice jeho zbloudilé, ale milované dítě. Chtěla jsem se pevně přivinout k Otci, který mě zná, ví o mých potřebách dřív, než já a pokud je mu odevzdám, vezme je do rukou pevně a spolehlivě. Byla jsem žíznivá a potřebovala se napít jako poutník po daleké a vyprahlé cestě.

Toto očekávání se pomalými kroky začalo uskutečňovat. Mé vyprahlé srdce potřebovalo naplnit, pohladit, uklidnit a odevzdat se. Nejdříve jsem si v hlavě rovnala svůj smysl života a vzpomínala na svou biologickou rodinu. Na tátův alkohol, který mě celý život zraňoval. Na uplakanou mamku a ustrašeného bráchu. Na babičku, která mě konejšila v náručí a dělala křížek na čele. Na své dospívání, studium, na své první lásky, zaměstnání. Na alkohol a sex, který v nemocnicích za hluboké totality bujel. Na šedivý komunismus a barevný konzum tak očekávané demokracie.

Znovu jsem ucítila bolest matky, které ochrne po těžkém úraze páteře její milované 14-leté dítě. Otevřela se mi celá ta roční nekonečná doba mnoha hodin rehabilitace, vzpomněla jsem si na své slzy, které za rok po tom všem tekly proudem, když syn do školy šel po svých...Toto vše a tisíc jiných prožitků jsem znovu a znovu ale naprosto nechtíc aktivovala v týdnu této duchovní obnovy. Nic z toho co bylo, už nevrátím. Ale nad tím vším se začal vznášet tak krásný klid a pokoj, který pramenil z pravidelných dopoledních chval, cenných přednášek, adorace, mše svaté, meditace nad Písmem. V mé neklidné duši se postupně rozprostírala něha a pocit jásavého štěstí.

Modlím se k Duchu Svatému pravidelně třetí rok. Představuji si ho jemně jako vánek... Ale má přitom sílu vichru. Směřuje tam, kam chce a jeho směr je směr našeho Otce. A On ví, co jeho děti potřebují. Důvěřuji mu tedy za každých okolností, i když se strhne občas velká vichřice... Dal se mi však zřetelně poznat v přímluvné uzdravující modlitbě. Díky němu jsem dokázala odpustit svému alkoholickému otci veškerou bolest. Rána ještě není zacelená úplně, ale hojí se! Dal mi také dar jazyků, je jemný, jako by se styděl, ale já vím, že má duše je jemná a On teď ještě více může oslavovat Boha ve mně.

Dotyky Boží lásky byly tak silné, hledám slova, která by dokázala vhodně vyjádřit hloubku všech mých, tak niterných prožitků.

Nicméně díky Vám všem, kteří jste tento seminář tak výborně zorganizovali, patří můj neskutečný vděk. Nehledám ale citové prožitky. Chci být Janou Kristovou. Chci být přetvářena tím, která je alfa a omega a s kterým můžu vše a bez kterého nemohu nic.

Když jsem v neděli šla do rodiny, kde dcery umírající matky mne žádaly o eutanázii, šel se mnou Kristus. On s nimi mluvil, On jim ukazoval cestu. Po velkém boji zvítězil! Umírající žena souhlasila s návštěvou kněze, který jí v pondělí zaopatřil a ona prožila odpuštění a smíření. I když je v rodině reiky, vědma, astrolog a léčitel.

Jsem s Ním a On je se mnou. Dává mi jistotu svých kroků, dává mi sílu do této tak nelehké služby, kde zlo je tak hmatatelné. Dotýkám se ran nemocného a vidím v něm Krista. A jsem klidná a vděčná. A má rodina? Vrátila jsem se jim svěží jako vánek, šťastná a usměvavá. Dali mi všichni velkou pusu i můj dospělý syn! Chtěli si povídat a kupodivu - poslouchali, co jim vypravuji. Říkali: "Mami, ty fakt záříš!" A já věděla, že mají pravdu. Zářil totiž ve mně Kristus.

Jana Sieberová

 

Zatímco účastníci našeho prvního kurzu Alfa litovali, že už to končí, členové týmu se těšili, jak si hezky v klidu prožijí Velikonoce a před dalším kurzem si dopřejí tříměsíční odpočinek. To první se podařilo, do toho druhého zasáhl Vašek Hron, poradce pro kurzy Alfa v katolickém prostředí: „Jestli ty kurzy chcete dělat, potřebujete formaci. Nabízím vám seminář duchovní obnovy.“ V první chvíli jsme se všichni naježili - nejen kvůli tomu vytouženému a zaslouženému odpočinku, ale každý z nás má přece nějakou spiritualitu, máme mezi sebou i sestry boromejky, tak do čeho nás to tlačí... Ale pak jsme si to vysvětlili a nabídku přijali. Vašek vše zorganizoval, sestavil tým z lidí, kteří obětavě dojížděli do naší farnosti, věnovali nám svůj čas a ještě tvrdili, že to bylo přínosem především pro ně samotné. Seminář skončil a my jsme byli při mši svaté oficiálně vysláni do služby. S tím jsme do toho šli, a kurzům Alfa se věnujeme dál. Jenže přišlo další překvapení.

Jednoho dne mi zavolala Katka Lachmanová: „Nechtěla bys v květnu při semináři na Velehradě vést skupinku?“ Hlavou mi blesklo „zadarmo jste dostali, zadarmo dávejte“, ale nahlas jsem řekla, že jsem to nikdy nedělala, nejsem žádná charismatička, a že bych měla ve svém ucpaném diáři volný celý týden, o tom dost pochybuji. Zatímco mi Katka vysvětlovala, že charismatička jsem, jelikož jsem pokřtěná, listovala jsem v diáři. Náhodička! Široko daleko jediný volný týden byl zrovna ten, o který tu šlo. Když se tedy Boží vůle projevila tak nápadně, přikývla jsem a pomyslela si, že mám aspoň příležitost splatit, co jiní udělali pro mne. Zkrátka vyrovnat dluh. Ale zase to bylo jinak.

Na Velehradě jsem si celý týden vysloveně užívala. Užívala jsem si radost ze služby, radost z práce na Boží vinici, poznávala krásné lidi nejen v týmu, ale i mezi účastníky. Přijela jsem tam s obrovskou touhou a přáním, aby odtud nikdo po týdnu neodjížděl s prázdnou. A ono to tak bylo! Duch svatý byl při díle, proměňoval lidská srdce tak, že mnohé jeho působení bylo markantní už na první pohled, o mnohém dalším svědčili sami účastníci ve skupinkách a hlavně pak při závěrečném hodnocení semináře. Děkovali Bohu za vnitřní uzdravení, děkovali Duchu svatému za konkrétní dary, které obdrželi, děkovali týmu, že se jim věnoval. Teoreticky bych tedy měla odjíždět s pocitem vyrovnaného dluhu. Ve skutečnosti jsem odjížděla s dluhem mnohem větším - nesmírně obohacena, posedlá ještě větší touhou zadarmo dávat, co jsem zadarmo dostala. Jsem si jistá, že ostatní - týmáci i účastníci - na tom byli podobně.

Marie Svatošová

 

Jako dárek k narozeninám jsem dostala od manžela seminář obnovy v Duchu Svatém. Skutečně jsem nikdy nedostala lepší dárek. Týden soustředěného času v dialogu s Bohem, adorace, chvály, písmo a svátosti! Neměla jsem představu, co mě kromě záhadného"vylití Ducha Svatého" čeká. Velmi jsem ocenila, že celý seminář byl postaven na písmu a primárně se nehovořilo o "darech" a různých zvláštních projevech s tím souvisejících. Vlastně se o tom nehovořilo téměř vůbec. Zato jsme byli vedeni k tomu plně prožít Boží lásku, k zamyšlení nad tím, co to znamená, že Ježíš je Pán a zda mu skutečně odevzdáváme bezvýhradně všechny oblasti života, co je církev... Ostatně dary nejsou nikomu k užitku, pokud jejich držitel není pevně zakotven v Bohu a nevydá mu plně v naprosté důvěře svůj život.

Přítomnost Ducha Svatého, kterého jsme každodenně vzývali, se projevovala už v tom, že k nám stokrát omýlané pravdy a notorické pasáže písma promlouvaly nově a živě. Po prvních dvou dnech napětí se prolomily hráze, a to ve středu večer, kdy se za naše uzdravení přijeli přimlouvat přímluvci z místních společenství s dary jazyků, proroctví, uzdravení... Opravdu neuvěřitelné bylo, když nám Duch Svatý prostřednictvím přímluvce poslal "smsku" - souřadnice v písmu. Ale to je jen mezi mnou a Bohem, do toho nikomu nic není! Všichni účastníci byli zasaženi a další den už jen zářili. Atmosféra vzájemné náklanosti a blízkosti byla pro mě ochutnávkou ráje. Když jsme zpívali žalmy každý ve svém tempu a podle vlastního nápěvu a vytvořili jsme jakýsi chrám hlasů, pochopila jsem, že se účastníme volání celého tvorstva "Svatý, Svatý, Svatý". Jistě ne náhodou byli přítomni tři účastníci, kteří pracují ve službě umírajícím, takže jsem se hodně dozvěděla o službě v hospicu. Pán pečuje o umírající a vydává svědectví i pozůstalým, kteří nestačí žasnout nad tím, že reiky na ágonii odchodu nezabírá a že pokoj na tváři jejich milovaného se objevil až po tom, co konečně souhlasili s návštěvou kněze (Pokud zrovna tápete, jaký dobročinný podnik podpořit, tak doporučuji mobilní hopsic v Hořicích!). Pán proměnil moje srdce a uzdravil mě."

paní Anna

 

„Otče, děkuji ti za tyto dny, které mohu strávit s tebou, v tvé blízkosti. Děkuji ti, žes mě přivedl sem a máš zde se mnou svůj plán. Jak před 19 lety, tak i dnes mě voláš: „Pojď blíž… pojď za mnou a věrněji mne následuj.“ A já ti opět říkám: Ano. Ano, dělej se mnou co je zapotřebí…dávám se ti a prosím zmocni se mne, uzdrav, naplň svým Duchem. Chválím tě, miluji tě a toužím po tobě stále víc. Přijď do mého života, vstup tam, kde se ještě pořád bráním tě vpustit. Ježíši vejdi a buď mým jediným Pánem.“

Těmito slovy jsem se obracela k Otci po úvodním setkání účastníků semináře obnovy v Duchu Svatém. Byla jsem plná očekávání. Co mi na tyto dny připravil? Měla jsem jistotu, že mne sem pozval a jak ho znám, vždycky překvapí…

Nestačím žasnout nad tím, jak je úžasný, jak marnotratný ve své lásce, jak něžně se stará o každé své dítě. Začínali jsme v neděli Dobrého Pastýře. Při mši svaté v bazilice mi došlo, že  právě v neděli Dobrého Pastýře, ale před 19 lety, jsem mu poprvé ve svém srdci řekla: ano, ano na jeho pozvání… Během týdne jsem si zvlášť uvědomila, že to ano, jsem také někdy vzala zpátky, že ne všechno v mém životě je skutečně podřízené Kristu Ježíši… a je zapotřebí s tím něco dělat, nebo spíš dovolit Hospodinu, aby s tím něco dělal.  Když jsem nanovo otevřela své srdce a opět ho pozvala do všech oblastí mého života, přišel a koná… Uzdravuje, posilňuje, dodává jistoty, odvahy… odpouští. Dává se nanovo hlouběji poznat, dotýká se srdce, proměňuje ho. V bohaté míře dává své dary, jednoduše tvoří něco nové.

Pro mne to byl čas proměny, obrácení, nového začátku života s Pánem. Čas, kdy mě zvlášť požehnával, abych i já byla požehnáním pro jiné. Když jsem po návratu domů vzala osobní životní projekt, v bodě hluboké touhy, které nosím v sobě, jsem četla:   
-toužím po větší otevřenosti pro působení Ducha Svatého v mém životě
-toužím po hlubším spojení s Ježíšem, po obnovení prvotní lásky
-toužím po schopnosti odpovídat na výzvy misie a evangelizace v rámci charizmatu  kongregace
-toužím být láskou pro ty, ke kterým jsem poslaná, byt nástrojem v Jeho rukou

A tak svědčím – Hospodin je ten, který naplňuje touhy mého srdce a dává mnohem víc. Bere je úplně vážně, prostě je úžasný. Otevírá mé srdce pro působení svého Ducha, stále víc… dávám ti dar důvěrnosti, přicházej k mému srdci a v něm spočívej…dar hlásaní slova, evangelia… šíř lásku, kterou ti dávám, všem, zvlášť nejbližším… No a co mě překvapilo i rozesmálo, bylo: „Děkuji ti za úsměv“. Vím, že mi jednou daroval dar radosti, ale že mi poděkuje za úsměv, to jsem nečekala.

Chvála tobě, Otče, za vše, cos učinil v mém životě, díky za tyto požehnané dny semináře… za to co činíš teď i za to, co máš pro mě ještě připravené.

sestra Alacoque

 
  • An Image Slideshow
  • An Image Slideshow
  • An Image Slideshow
  • An Image Slideshow
  • An Image Slideshow
  • An Image Slideshow
  • An Image Slideshow
  • An Image Slideshow
  • An Image Slideshow
  • An Image Slideshow
  • An Image Slideshow
Kalendář
Duben 2018
P Ú S Č P S N
26 27 28 29 30 31 1
2 3 4 5 6 7 8
9 10 11 12 13 14 15
16 17 18 19 20 21 22
23 24 25 26 27 28 29
30 1 2 3 4 5 6

Banery
Banner
Banner
Banner
Banner
Banner
Banner
Banner
Banner
Banner
Banner
Banner
Banner
Banner
Banner
Banner
Banner
Banner
Banner
Banner
Banner